- Kdy je ten koncert?
- V srpnu.
Jste srabi.
- Jsou to skvìlý místa.
- Na holky se vykašlem jindy.
- Vùbec jste se k sobì nehodili.
- To si myslím taky.
Vím, proè jsem si s ním zaèala,
ale nevím, proè se to tak táhlo.
Ze zaèátku to bylo nìco novýho.
Na svý starý škole jsem byla
ušlápnutá nula.
A jen jsem pøišla na Huntingtonskou,
chtìl se mnou chodit Mike Dexter.
Najednou mì všichni znali.
Já vím, že to zní hloupì,
ale bylo to fajn.

Poprvé jsem se cítila dobøe.
Byl to mùj první kluk.
- To nechápu. Co se stalo?
- Nic. To je ta potíž.
Mike je ještì kluk. Vystrkuje zadek
na ulici, mlátí spolužáky.
To jsem slyšel.
Proè ses s ním nerozešla døív?
Bála jsem se ...
že zùstanu sama.
Chodili jsme spolu ètyøi roky.
To je vìènost!
Když nejsem jeho holka, tak kdo
vlastnì jsem? Nikdo mì jinak nezná.
Já už se taky jinak neznám.