1:28:00
a nemùe ji z nich udìlat.
1:28:02
Od poèátku jsi hluboko
v sobì nosil nìco,
1:28:07
co ti to dovolilo udìlat.
1:28:10
Ale ve mnì vdycky bylo nìco,
1:28:13
co by mi to nedovolilo
1:28:16
a nedovolilo by mi to teï
propùjèit se k tomu.
1:28:20
Dnes se díky tobì stydím
za tu svou koncepci
1:28:25
nadøazených nebo ménìcenných bytostí.
1:28:28
Ale jsem ti za to vdìèný.
1:28:32
Teï vím,
e jsme kadý oddìlená lidská bytost
1:28:38
s právem ít a pracovat a myslet
jako jednotlivec,
1:28:43
ale se závazkem vùèi spoleènosti,
v ní ijeme.
1:28:48
Jakým právem se opovauje øíct,
1:28:51
e existuje hrstka nadøazených,
ke kterým patøí?
1:28:56
Jakým právem ses rozhodl,
1:28:59
e ten chlapec byl ménìcenný,
a proto mohl být zabit?
1:29:06
Povaoval ses za Boha?
1:29:09
Takto jsi uvaoval, kdy jsi ho rdousil?
1:29:13
Takto jsi uvaoval,
kdy jsi z jeho hrobu podával jídlo?
1:29:18
Nevím, jak jsi uvaoval,
ale vím, co jsi udìlal.
1:29:22
Vradil jsi!
1:29:24
Ukrtil jsi svého bliního,
1:29:27
který mohl ít a milovat tak,
jak bys to ty nedokázal.
1:29:31
- A u to nikdy nedokáe.
- Co udìláte?
1:29:34
Udìlá to spoleènost.
Nevím, co to bude. Mohu jen hádat.
1:29:41
A mohu pomoct. Zemøete, oba dva!
1:29:46
Zemøete.