:20:10
Musím ti øíct nìco nepøíjemného
:20:14
Musí to být?
:20:15
Ano. Stalo se to tam na klinice.
Bylo to velice nepøíjemné
:20:21
Vidìl jsem zase tu dívku
:20:22
- Jakou dívku?
- Tu, jak byla pøedtím na chodbì
:20:34
Nejdøív jsem nemohl
pochopit, co chce
:20:38
el jsi k ní do pokoje
:20:40
Vrhla se na mì jako divoké zvíøe.
Ztratil jsem vechnu sílu
:20:44
Proè øíká, e to bylo "nepøíjemné"?
:20:46
Bylo to hrozné. Chvíli jsem myslel,
e je vzruená kvùli mnì. Pak pøily sestry
:20:54
Dobrý záitek pro povídku.
Mùe se jmenovat "iví a mrtví"
:21:01
- To je vechno, co k tomu øekne?
- A co mám øíkat?
:21:04
e to bylo od tebe sprosté?
e se mi hnusí?
:21:08
Kdepak, já tì chápu, byl jsi mimo
sebe. Ví co, zapomeòme na to
:21:17
Moná je jediná astná
:21:21
Proè?
:21:23
Je nezkrotná