:46:07
A nai potomci budou
posuzovat nae èiny,
:46:10
moná v nás nebudou vidìt
nedobrovolné vìznì,
:46:13
ale mue, kteøí radìji
:46:15
zùstali jako neteèná individua
na okraji spoleènosti.
:46:20
- To nesmíme dopustit.
- Bezpoèet rozptýlení.
:46:24
- Pánové, je tu volba.
- Opakovat si, kde jsme.
:46:27
- Dohadovat se o odchodu.
- Bez pochyby.
:46:29
- Pøedvídat budoucnost. Smìné.
- Z volíme si vùdce...
:46:32
- Co to tøeba udret obyvatelné tady?
...který nás sjednotí.
:46:35
- LUH 9998.
- LUH?
:46:41
Co se stalo? Kdo odeel?
:46:45
- JOT.
- Pøíteli, tvùj názor...
:46:49
Ano, CAMe, tvùj.
:46:52
Tvùj názor, CAMe,
:46:55
ale postrádá vyváenost
postavenou
:46:57
na irí a hlubí zkuenosti.
:47:00
Kdy jsem sem pøiel,
vidìl jsem moná vìci jinak ne ty.
:47:04
Ano, byl jsem
zmaten svou situací.
:47:07
Chtìl jsem to vyjasnit,
zbortit, znièit a rozdrtit,
:47:11
zpustoit, vyplenit a vyrabovat.
:47:16
Ale jeliko jsem rozumný,
:47:19
tak jsem si uvìdomil,
e nejdøív to musím poznat tady,
:47:23
kam mì pøivedla
slepá okolnost.
:47:26
Poslouchat mumlání staøíka
:47:28
a tlumit hnìv svìdomitým
zkoumáním a poctivým pozorováním.
:47:34
"Mumlání."
:47:36
"Mumlání," slyíte?
Kolikrát jsme tohle u slyeli?
:47:40
Kolikrát jsme u museli
poslouchat tuhle øeè?
:47:45
Myslí, e jsme slepí jako on.
Ví, co jsi?
:47:48
Je mi z tebe zle.
Kdybychom mysleli...
:47:50
Ví, co chci?
Nápady. Chci jeden nápad.
:47:53
Nápad, který nás dostane pryè!
:47:57
Ale musíme si být jisti,
e je ten správný.