2:30:00
Byl tam jeden,
pak se zaèali objevovat dalí.
2:30:04
Øíka, e jsme byli pochopeni?
2:30:07
Jako tohle? Jedním úderem?
2:30:10
Aspoò v to mùeme doufat.
2:30:22
- Jak jsi starý?
- 22.
2:30:26
Byl jsi tady dlouho?
2:30:29
Musí si pøeíst dokumenty o mì.
2:30:34
Po tolika letech
na stanici,
2:30:40
stále cítí to zjevné propojení
s ivotem dole?
2:30:45
Zajdu dál,
o èem je vlastnì ivot?
2:30:51
Prosím, nebuïme ironiètí.
2:30:54
Kdy je èlovìk astný,
smysl ivota
2:31:01
a dalí témata o vìènosti
ho zajímají jen vzácnì.
2:31:06
Tyto otázky by mìli být poloeny
a na konci ivota.
2:31:13
Nevíme, kdy ná ivot skonèí,
to je dùvod, proè pospícháme.
2:31:19
Nejastnìjí lidí jsou ti,
2:31:23
kteøí se nikdy neobtìují
pokládáním takových mizerných otázek.
2:31:27
Ptáme se ivota,
abychom nali nìjaký smysl.
2:31:30
Ke svázání vech jednoduchých
lidských pravd potøebujeme záhady.
2:31:34
Tajemství tìstí, smrti, lásky.
2:31:38
Moná má pravdu.
Ale nesna se na to myslet.
2:31:43
Myslet na to, je stejné
jako znát den své smrti.
2:31:50
Neznalost tohoto data
nás dìlá prakticky nesmrtelnými.
2:31:59
Dobøe, jinak, moje mise je skonèena.