1:23:01
Pospì si.
1:23:17
- Mohla bych si s tebou chvilku
promluvit? - Samozøejmì.
1:23:22
Pøemýlela jsi o tom...
1:23:25
o èem jsme mluvily tehdy veèer?
1:23:26
Ano, samozøejmì.
Hodnì jsem o tom pøemýlela.
1:23:29
Jsme schopny to vechno dodret?
1:23:31
Nejdraí Karin, proè u vech vudy
bychom nemohly?
1:23:34
Nic mne nenapadá.
1:23:38
Snad jen, e se tím
veèerem vechno zmìnilo.
1:23:39
Myslím, e jsme si teï mnohem blí.
1:23:48
Co myslí?
1:23:50
Pøemýlím o tom rozhovoru...
1:23:52
- Ne, nepøemýlí.
- Pøemýlela jsem, jak Joachim...
1:23:54
nesnáí, kdy na mne musí èekat.
1:23:57
Nevím, proè mì volá
k zodpovìdnosti...
1:23:59
jako kdybych byla souzena
pro své mylenky, Karin.
1:24:03
Co chce?
1:24:10
- Nic.
- Ne.
1:24:13
Pokud nic nechce,
tak nebuï zranìná...
1:24:15
protoe se s tebou
teï musím rozlouèit.
1:24:25
Dotkala ses mì. Nepamatuje si to?
1:24:29
Nepamatuji si kadou hloupost...
1:24:31
a nikdy se nesna, nutit
mne za ni k zodpovìdnosti.
1:24:39
Nejdraí Karin, dej
dìtem mou lásku a dr se.
1:24:43
Do Tøí králù. Pak se
setkáme, jako vdycky.
1:24:49
Je to smutné.