1:11:02
Èekáme omluvu.
1:11:07
Vánì budíte pozdviení, baronko.
1:11:13
Jak pøesnì vyjádøili to,
e by rádi èetli?
1:11:15
Vìdí urèitì,
e je bude bavit Dickens?
1:11:17
- Vy nemyslíte, e by se mìli uèit?
- Myslím, e jste se jich mìla zeptat.
1:11:21
Jako dítì jste poádal,
aby vás nauèili èíst?
1:11:24
Jak jim mohou ublíit pøíbìhy?
1:11:26
Mají svoje vlastní.
Jen je nesepsali.
1:11:28
A proè vám jde o to,
aby zùstali nevìdomí?
1:11:31
Nejsou nevìdomí.
1:11:33
Jen nemyslím, e by z nich
mìli být malí Anglièané.
1:11:42
- Vy vánì ráda mìníte vìci.
- K lepímu, doufám.
1:11:46
Chci, aby se mí Kikujové
nauèili èíst.
1:11:49
"Mí Kikujové." "Moje sklo z Limoges."
"Moje farma."
1:11:53
Vlastníte toho spoustu.
1:11:54
Za ve, co vlastním,
jsem draze zaplatila.
1:11:57
A co to pøesnì vlastníte?
1:12:00
My tu nejsme vlastníky.
Jen tudy procházíme.
1:12:05
Je podle vás ivot
opravdu tak hroznì jednoduchý?
1:12:08
Moná jen od nìj ádám
ménì ne vy.
1:12:12
- Tomu nevìøím.
- astný nový rok!
1:12:19
Jak zapomenout na ten èas
1:12:22
kdy stáli jsme si blí
1:12:28
jak zapomenout na ten èas
1:12:33
tak dávno, dávno ji.
1:12:38
Tak dávno, dávno brachu mùj
1:12:43
tak dávno, dávno ji
1:12:48
vak srdeènì si zapìjem
1:12:53
na dávno, Dávno ji..
1:12:58
My kvìty spolu trhali...