1:21:01
- Èaj?
- Èaj? Ano.
1:21:05
Mléko, nebo cukr?
1:21:09
- Máte malý pokoj.
- Vedu mniský ivot.
1:21:13
Svìtské záleitosti
mì nesmìjí pøi uèení rozptylovat.
1:21:19
- Hezká.
- Ke vemu v Londýnì.
1:21:22
Máme to trochu sloité.
1:21:24
Jak to mùete vydret?
1:21:26
Mohl jste jít kamkoli.
Proè zùstáváte tady?
1:21:29
Uèím rád.
Nechci být jen tak kdekoli.
1:21:36
Povídej.
1:21:38
Mluvil jsem s otcem.
1:21:40
Musím nechat divadla.
1:21:45
Divadlo je pro mì vím.
1:21:50
On to ale neví.
1:21:51
Já ho chápu.
Nejsme tak bohatí, jako Charlie.
1:21:57
Plánuje mi ivot.
1:21:59
Ale nikdy se neptal, co chci já.
1:22:01
U jsi to otci nìkdy øekl?
1:22:04
Ukázals mu svou lásku k divadlu?
1:22:07
- Nemùu.
- Proè ne?
1:22:10
Takhle s ním nesmím mluvit.
1:22:12
Hraje divadlo i jemu.
1:22:14
Pøedvádí posluného synka.
1:22:17
Vypadá to nemonì,
ale musí mu ukázat, kým jsi.
1:22:22
Vím, co øekne.
1:22:24
e je to rozmar a mám toho nechat.
1:22:28
Spoléhají se na mì.
1:22:30
Ve vlastním zájmu musím pøestat.
1:22:33
Nejsi pøece ádný nádeník.
Doka mu, e to není rozmar.
1:22:36
Doka to svým nadením.
1:22:39
A kdyby ti pøesto neuvìøil,
jsi pøece dost starý...
1:22:42
abys udìlal, co sám chce.
1:22:51
A co pøedstavení?
1:22:53
Musí mu to øíct jetì døív.
1:22:58
- Jinak to nejde?
- Ne.