:09:03
To jsem pil mléèný koktejl.
:09:06
O èem jsme si povídali?
:09:09
Nepovídali jsme si.
:09:11
Nikdy jsme si nepovídali.
:09:15
To má být výèitka?
:09:19
Je to lítost. Byli jsme jen my dva,
bylo to osamìlé dospívání.
:09:24
Kdybys byl obyèejný otec,
tak bys to pochopil.
:09:28
- Vlastnì jsem byl bájeèný otec.
- Kdy?
:09:33
Øekl jsem ti nìkdy, aby ses najedl,
el spát, napsal si úkol? Ne.
:09:37
Respektoval jsem tvé soukromí
a uèil jsem tì samostatnosti!
:09:42
Nauèil jsi mì,
e mám pro tebe mení cenu ne lidé,
:09:45
kteøí byli u 500 rokù mrtví!
:09:47
Nauèil jsem se to tak dobøe,
e jsme spolu 20 let skoro nepromluvili!
:09:52
Odeel jsi, právì kdy jsi
zaèal být zajímavý!
:09:55
- Tati, jak mùe...?
- Dobøe. Teï jsem tady.
:10:01
O èem si chce povídat?
:10:13
- Nic mì nenapadá.
- Tak naè si stìuje?
:10:18
Musíme pracovat.
:10:22
A se dostaneme do Alexandretty,
èekají nás tøi úkoly.
:10:27
První: Dech Boí.
:10:29
Projde jen kajícný èlovìk.
:10:32
Druhý: Slovo Boí. Pouze
v lépìjích Boích bude kráèet dál.
:10:38
Tøetí: Cesta Boí.
:10:40
Pouze skokem ze lví hlavy
prokáe, zda je hoden.
:10:47
Co to znamená?
:10:49
Já nevím. Ale zjistíme to!
:10:59
Obracíme.
Letíme nazpìt do Nìmecka.