:40:01
bylo silnìjí ne lidé.
:40:04
Jeho ztvárnìní lidí je vdy tak pomíjivé.
Je to zvlátní.
:40:08
Pomíjivé?
:40:09
Pomíjivé.
:40:29
-Myslí e je otevøeno?
-Nevím. Zkusíme to.
:40:58
V podobném kostele jsem byla s babièkou
pøed pár dny v Budapeti.
:41:05
Pøestoe ve vìtinu z náboenství nevìøím,
nemohu si pomoct, ale cítím s tìmi lidmi,
:41:10
kteøí sem pøicházejí zbavit se bolesti,
viny, hledat na nìco odpovìï...
:41:19
Fascinuje mì, jak jediné místo mùe vstøebat
tolik bolesti i tìstí po tolik generací...
:41:25
Rozumí si s babièkou?
:41:29
Ano
:41:33
Asi proto jak jsem pokadé...
:41:34
Pokadé jsem mìla divný pocit, e jsem jako
ona - velmi stará ena...
:41:38
...odkládající svou smrt.
:41:42
Ví, jako e mùj ivot
:41:44
jsou její vzpomínky, nebo tak nìco...
:41:49
To je fakt zvlátní.
:41:53
Já sebe vidím poøád jako
tøináctiletého kluka,
:41:56
který jen neví jak dospìt, pøedstírám,