:47:04
Bolest zaèíná porozumìním
:47:25
Pravá krása spoèívá ve zkaenosti
:47:43
Mary Reillyová.
:47:54
Víte, kdo jsem?
:47:57
Jste pan Hyde, pánùv asistent.
:48:00
Ano, lze to tak øíci.
:48:02
Co tomu øíkáte?
:48:04
Vdy jsem mìl umìlecké sklony.
:48:07
Vím, e za svou existenci vdìèím vìdì...
:48:11
...ale nikdy jsem nebyl schopen se
pro ní nadchnout.
:48:18
Zvlátní.
:48:21
To, jak mylenky pøicházejí
samy od sebe, nemyslíte?
:48:26
Máte na mysli, e ne vdy
své mylenky ovládáme...
:48:29
Proè bychom mìli?
To je otázka.
:48:32
Nikdy jsem nebyl pøítelem ovládání.
:48:38
A jak jsem slyel...
:48:39
...vá otec taky zrovna nebyl
vzorem sebeovládání.
:48:44
Mui spolu klábosí, to víte.
:48:47
Ale co jsem nedokázal zjistit,
jak daleko to mohlo...
:48:50
...dojít mezi vaím otcem a vámi.
:48:52
Netìila jste se na to nìkdy?
:48:55
Na ty veèery, kdy vae
matka byla v práci?