1:19:00
- Jste velmi podobná své matce.
- Jak to mùete vìdìt?
1:19:06
Hm ... nevidím na vás
nic z dona Rafaela.
1:19:14
Mùj otec si pøeje,
abych se chovala jako ona.
1:19:17
- Byla velmi spoøádaná.
- To vám o ní øíkal?
1:19:23
- Ano. Ale moc mu to nevìøím.
- Byla stejná jako jste vy.
1:19:30
Moná.
Moc ráda bych to vìdìla.
1:19:38
Moje chùva mi vyprávìla, e due
mrtvých vidí v mìsíèním svìtle.
1:19:43
Jako malá jsem èasto jezdila na koni
noèní Andalusií.
1:19:50
Mávala jsem rukama k nebi,
aby mì poznala.
1:19:58
- Jak zemøela?
- Pøi mém narození.
1:20:04
Mùj otec o ní mluví jen zøídka.
Asi je to pro nìj pøíli bolestné.
1:20:09
Ano ...
1:20:17
Vím, jak bolí ztráta
milovaného èlovìka.
1:20:23
Dcera. U je to dávno.
1:20:29
Kdy vás vidím, vzpomínám si,
jak jsem se cítil jako otec.
1:20:38
- Matka by na vás byla hrdá.
- Dìkuji.
1:20:46
Musím se vás zeptat ...
U jsme se nìkdy setkali?
1:20:50
Ne, proè se ptáte?
1:20:55
Je to zvlátní ...
Vá hlas se mi zdá povìdomý.
1:20:59
Odjel jsem ze panìlska
jetì pøed vaím narozením.