2:13:27
A dosud
2:13:30
madam Leonowensová,
2:13:34
jsem nechápal pøedstavu,
2:13:37
e by se mu mohl
spokojit pouze s jednou enou.
2:14:30
Byl jsem jen chlapec,
2:14:32
ale obraz mého otce, kdy naposledy
drel v náruèí enu, kterou míloval,
2:14:37
ve mnì utkvìl navdy.
2:14:41
Èlovìka vdy pøekvapí, jak malou èást
ívota tvoøí okamíky hlubokého významu.
2:14:48
Vìtínou skonèí, jetì ne zaènou,
2:14:51
pøestoe ozáøí budoucnost
2:14:55
a zpùsobí, e na jejích
pùvodce se nedá zapomenout.