Titus

1:52:10

všechno jsme vždy èinili
jen v mezích zákona,

1:52:12

Èi snad smutek rozum mu náhle zatemnil?

1:52:16

Dokdy nastavovat máme tváøjeho žertùm?

1:52:18

Nebo možná je to šílenství?

1:52:21

Hleïte, on už k nebi s dopisy se obrací

1:52:25

Tu píše Jovovi, tady Apollónovi
a ten je pro Merkura

1:52:28

a ten zas pro boha války, Po celém Øímì

1:52:31

svitky s jeho písmem poletují!

1:52:37

Nic menšího to není,než hanobení senátu
Nenapadá snad naše zákony, troufalec?!

1:52:46

Že je to žert, že ano, pánové?
Jak mùže øíct,

1:52:50

že v Øímì není spravedlnost?

1:52:52

Pane mého života,veliteli mých myšlenek

1:52:55

Ale dokud žiji,on nemùže mì tím svým
pøedstíraným šílenstvím oklamat,

1:53:05

Proto on i jeho následovníci se dozvìdí
že spravedlnost u Saturnina žije,

1:53:10

Pokud ještì spí,tak Saturnin ji probudí

1:53:14

a žádný z vrahù, žádný z tìch
zpronevìrcù už nikdy jí neujde!

1:53:21

Utiš se,buï shovívavý k Titovì starobì
k následkùm jeho žalu po synech;

1:53:29

jejich ztráta hluboko ranila ho do srdce
Oh, Tite, zaala jsem do živého,

1:53:39

Do zbranì, páni, Øímu hrozí pád,
Gótové sebrali armádu vojákù,

1:53:44

co odhodlaní ke všemu jsou,

1:53:46

Vjejich èele kráèí Lucius,
syn starého Andronikuse,

1:53:54

Lucius že vede gótskou armádu?