1:20:01
Jak jsem øíkal.
Je to palác.
1:20:04
Je docela pozdì. Jse si
jistej, e to chce udìlat ?
1:20:07
Ne e si to rozmyslí.
1:20:12
Vánì je to palác.
1:20:15
- Pøece bych ti nelhal.
- To je skvìlej nápad. Jsem tak ráda--
1:20:21
Tep u je dobrej.
1:20:24
Nedívej se na mì takhle.
Jsem nemocnej.
1:20:27
Teï si jez co chce,
ale jakmile se vrátí domù
1:20:30
bude zas dret dietu.
1:20:32
- Uvidíme se pozdìji.
- Poèkej.
1:20:36
Jak jsi myslela to
"jakmile se vrátíme domù" ?
1:20:41
Vracím se zpátky.
1:20:45
Nedokázala jsem to.
Nedokázala zpívat vlastní písnièky.
1:20:49
Bála jsem se.
1:20:55
Ví proè toho nechala máma ?
1:21:00
Jo, øekla mi to.
Taky to nedokázala.
1:21:03
Ne, proto ne.
1:21:07
Nebála se.
1:21:11
Tvoje máma na pódiu--
Byla tam okouzlující.
1:21:17
Tak proè toho nechala ?
1:21:20
Kvùli mì.
1:21:24
Hned jak ses narodila, tak mi øekla,
e s tím chce skoncovat.
1:21:28
A já jí to dovolil.
1:21:34
Vidìl jsem jak byla skvìlá,
ale nikdy jsem ji nepochválil.
1:21:41
Miloval jsem jí...
1:21:44
víc ne cokoliv jinýho.
1:21:46
Tak jsem to nechal bejt
a pøedstíral, e není jiná monost.
1:21:52
- Tati, to je v poøádku.
- Ne, není.
1:21:55
Nechci udìlat tu samou
chybu dvakrát.
1:21:59
Je mi jedno kolik to bude stát
a na kolika barech bude jetì pracovat.