:49:02
-Hodnì.
-Proè?
:49:05
Protoe... je vyrábím.
:49:09
Jako dítì mì fascinovaly.
:49:11
Bylo to jako nastoupit do vesmírný lodi
a odletìt na jinou planetu.
:49:18
Co dìlá? Jetì tu nejsme.
:49:20
Tvá zastávka, pojï.
:49:22
-Co dìlá? Nech ho.
-No tak, vystup.
:49:26
Co je? Zmìnili ti stejnokroj?
:49:30
Ten pøedtím byl lepí.
:49:34
-Ty ho zná?
-Je opilý.
:49:37
Scházel jsi mi.
:49:50
To je moje zahrada.
Omlouvám se, je tu binec.
:49:53
Hrála jsem si tu jako dítì s Anou,
mojí první kámokou tady.
:49:58
Byly jsme poøád spolu.
:50:00
Já byla Lancelot a ona Ginevra
a tady byl hrad.
:50:05
Pøedstavovaly jsme si,
e tam byla obrovská rùová zahrada...
:50:08
a e tam byl schovanej kouzelnej prsten.
:50:11
Kdo ho nael, okamitì vyrostl.
:50:14
Prsten byl z plechovky.
:50:17
Jednou ho Ana hledala v houtí...
:50:20
a píchla se.
:50:22
Øíkala, e to byl trn, ale nebyl.
:50:25
Byla to injekèní støíkaèka a bylo po høe.
:50:29
-Zemøela?
-Ne. Jí se nic nestalo.
:50:32
Ale mnì ano.
:50:34
Co?
:50:37
Probudila jsem se.
:50:39
Bylo po snech.
:50:43
Hrad, hry...
:50:46
ádný rùe. Ty rostou jen v tvý zahradì.
:50:49
Ne vdycky.
:50:51
Nìkdy se sny splní.
:50:54
-Jsi odborník i na sny?
-Ano.
:50:58
Sny a autobusy jsou má parketa.