:53:05
Mrskal ocasní ploutví sem a tam
a vyrazil do vraednýho útoku.
:53:10
Pøisámbùh,
:53:12
pøed oèima mi probleskl celej ivot.
:53:16
Vánì. Zùstal mi
jenom prachobyèejnej reflex.
:53:20
Prachobyèejnej reflex a základní touha
lidstva po pøeití, kterájakoby volala:
:53:26
''Ne! Dnes nezemøu!''
:53:34
A v tom okamiku jsem pochopil,
e vyhraje bud' ralok nebo já.
:53:38
Ten ralok to vìdìl.
:53:40
Já to taky vìdìl.
:53:43
Ale proboha!
:53:45
To není moje zásluha, jasný?.
Takhle to na svìtì chodí. Zákon pøírody.
:53:52
Ale pokud se správnì pamatuju,
:53:56
pøi tom posledním záblesku jeho oèí
:54:01
mezi náma bylo nìco,
:54:07
kdy mi øek: ''Hej, Richarde, èlovìèe.
:54:11
Pøeju ti dobrou chut'.''
:54:25
Zabít raloka je zvlátní, e, Richarde?
:54:31
Je to jen velká ryba, Bugsi.
:54:34
Jen velká ryba?
:54:35
Jo, moná! Monájo, kdy je to jen
mládì, který se jetì nenauèilo zabíjet.
:54:40
Pak je to moná jen velká ryba.
:54:43
Ale kdy to je obrovská rozzlobená
matka s chutí lidské krve najazyku,
:54:47
to je pak na úplnì jiný povídání.
:54:57
Proboha! Jekovy zraky.
:54:59
Je mi líto, Bugsi. Je to jen mùj pocit?