1:19:13
Nechápu to.
Je to opravdu zvlátní.
1:19:18
- Pøeci jsem to utáhnul.
- Ano, je to zvlátní.
1:19:23
Nedìlal jsi s tím nìco?
1:19:25
- Ne.
- Ani nikdo dalí?
1:19:28
- Ne.
- Kadopádnì, teï je to v poøádku.
1:19:31
- Teï to chvilku bude dret.
- Dobøe.
1:19:35
- Bylo milé si s tebou promluvit.
- Ano.
1:19:40
Za mnou nikdo moc nechodí.
1:19:44
Musím se ti k nìèemu pøiznat.
To já jsem to odrouboval.
1:19:52
Abys mohl pøijít, opravit to
a pak jsme si mohli trochu promluvit.
1:19:57
- Moná je to hloupost. Jsi natvaný?
- Ne. Zapni to. Jsi normální?
1:20:06
Nechce pivo?
1:20:10
- Ne, ale hrnek kafe by bodl.
- Tak hned na nìj postavím vodu.
1:20:15
Ano, ano, starý blázen.
1:20:20
Matka a otec pracovali na statku,
bylo to tak vyèerpávající. Úplné peklo.
1:20:25
Nìkdy bylo tak málo penìz, e jsme
museli jíst kai ráno, v poledne a veèer.
1:20:29
A byli jsme namaèkaní. Hele,
ve dvou malých místnostech ilo 18 lidí.
1:20:34
- 18?
- Ano, vìtinou nás bylo 18.
1:20:37
Dvì rodiny se dìlily o dvì malé místnosti
a malou kuchyò. Záchod byl venku.
1:20:44
Mnohé se zlepilo, teï u nemusím jíst
kai kadý den, tak si nemám naè stìovat.
1:20:50
Kdy si do toho chci trochu uít,
tak si koupím vepøovou kotletu.
1:20:56
Ale nìkdy pøemýlím o tom, jestli pøedtím
nebylo líp, mìli jsme jeden druhého.