1:37:00
Ty jsi opravdový chlapec.
1:37:05
Nejopravdovìjí, jakého jsem
stvoøil, take tvá víla jsem já.
1:37:10
Ne. Má být tady, ve ztraceném
mìstì na konci svìta.
1:37:15
To vìdìl doktor Vím od nás,
aby tì pøivedl sem domù.
1:37:20
Jen v tomto pøípadì
jsme zasáhli.
1:37:24
Dostal jen tuhle nápovìdu
1:37:28
a pøedal ji tobì,
1:37:35
abys nael cestu k nám domù.
1:37:39
Ne ses narodil, roboti touili
1:37:42
jen po tom, co jsme jim øekli.
1:37:47
Chápe, jak jsi úspìný pøípad?
1:37:51
Nael jsi pohádku
a pohánìn láskou a touhou
1:37:56
ses vydal
svou pohádku uskuteènit.
1:37:58
A nikdo tì to nenauèil!
Na chvíli ses nám ztratil.
1:38:02
Pak jsme se ti neukázali.
Ta zkouka byla prostá.
1:38:06
Kam tì zavede vlastní úsudek?
1:38:10
K logickému závìru,
1:38:12
e víla je lidská slabost
pøát si neexistující,
1:38:16
anebo je
nejvìtím lidským darem,
1:38:19
schopností dostihnout své sny.
1:38:22
To kromì tebe
dosud nedokázal ádný stroj.
1:38:29
Myslel jsem,
e jsem jediný svého druhu.
1:38:34
Mùj syn byl jediný svého druhu.
1:38:40
Ty jsi první svého druhu.
1:38:55
Mozek mi z toho vynechává.