:16:18
Omluvte mne.
:16:27
Marianna de Morangias.
Nedobytná.
:16:32
Nápadníci si na ní
vylámali zuby.
:16:34
-Kdo je ten dalí bezzubý?
-Maxime Des Forets. Autor her.
:16:38
-Tak to bude snadnì.
-Pozor, je z rodu Morangias.
:16:46
-Sleèno...
-Rozprávíme...
:16:50
-Maxime Des Forets?
-Osobnì.
:16:52
Je mi ctí poznat skvìlého autora.
Markýz o vás právì mluvil.
:16:57
Chce sepsat
pojednání o své rodinì.
:17:01
Chopte se pøíleitosti.
Ale chytøe, dìlejte, jakoby nic.
:17:05
Hlavnì vyèkejte, a zaène sám.
:17:09
Omluvte mne, sleèno.
:17:12
-Nestydíte se?
-Ví Bùh, e ne.
:17:16
Nue, je vám ná kraj po chuti?
:17:19
Doposud jsem vnímal jen jeho
krásu, pøinejmením tu jednu.
:17:24
Takto se mluví
s dívkami na dvoøe?
:17:27
Ne, tu písnièku máte v záloze
pro nevinnì venkovanky.
:17:32
Kdyby na dvoøe byly dívky
jako vy, docházel bych tam.
:17:37
-Pojïme k tabuli, rytíøi.
-Ted´ u se mne nezbavíte.
:17:45
12 dnù jsme pluli proti proudu
Sv. Vavøince, kdy jsme ulovili
:17:50
to nejpodivnìjí zvíøe,
jaké jsem kdy spatøil.
:17:53
Indiáni mi vyprávìli
o posvátných rybách,
:17:56
ale myslel jsem si,
e to jsou povìsti.
:17:59
A najednou drím rybu
podobnou pstruhu,