:36:00
Poøád.
:36:01
Je to nìco, co nedìlám?
:36:04
Nene, ne, ne
o to vùbec nejde.
:36:07
Protoe ví,
:36:08
kdy to bude poøád odsouvat,
:36:11
tak za 15 nebo 20 let
se jednodue pøestanu ptát.
:36:14
Kolik nám bude?
:36:19
Kromì básnì, kterou jsi mi øekl,
kdy jsme se seznámili..
:36:24
Té, po které jsi mì tu noc sbalila.
:36:26
To si nemyslím.
:36:27
Jaká je tvá nejoblíbenìjí báseò?
:36:29
Má oblíbená báseò Dylana Thomase?
:36:31
Je tam takový...
:36:34
ne ta, kvùli které je tak slavný...
:36:39
... která zaèíná...
:36:42
Byl jednou jeden mladý mu...
:36:44
Já to vìdìla.
:36:47
Nevezmu si tì.
:36:53
To si mì teda vezme.
:37:06
Budeme muset zvát jetì nìkoho jiného?
:37:10
Mìli by tam být svìdci,
:37:13
nebo nám to nikdo nebude vìøit.
:37:20
Kdy jsem byla malá,
:37:22
mìla jsem imaginárního kamaráda Keshellyho,
:37:25
který bydlel pod tapetou v rohu pokoje.
:37:29
a s ním jsem jsem mìla hodnì silný vztah.
Byla jsem jedináèek.
:37:33
Jak u ví. A...
:37:36
byl jako mùj sourozenec.
:37:37
zápasila jsem s ním,
válèila a tak.
:37:43
A to, co se stalo v prùbìhu
následujících nìkolika let bylo,
:37:48
e moje matka
se mnou pøestala komunikovat.
:37:50
Komunikovala se mnou jen
prostøednictvím Keshellyho.
:37:54
A psala mi dopisy.
:37:56
A u jsme spolu nikdy nemluvily.
:37:58
A kdy jsme se mìly potkat
zemøela v poáru.