:08:03
vím pøec dobøe: tys ten pravý!
- Zavøít?! Proè?
:08:08
- Tak. Ze zábavy.
- Lepí, pane, nazná u?
:08:12
- Ticho! Ku!
Chci ti pøipomenout toti,
:08:21
døív, ne povím ti svou potí,
cos ty dluen, a co já.
:08:24
Papkin ve ti udìlá!
Toho konì byl bych dopad,
:08:28
já jsem jezdec pøece skvìlý...
Mùe janèit, mùe kopat,
:08:32
mùe jako lev být smìly,
v rukou mých je mírný, milý
:08:38
já jsem jezdec pøece skvìlý!
- Bodej by tì!
:08:42
Jetì chvíli...
Ba, u stál jsem ve tømeni,
:08:43
kdy tu náhle velký spor
zavinil mé zdrení.
:08:47
- Posly!
- A ten spor, to bylo tak:
:08:54
- Posly!
U u! - Tedy: jdu si,
:08:59
a tu koukám - jede knìna.
Andìl! Víla! Krásná! Nìná!
:09:03
Mrkne na mne, já zas na ni
- jak ty eny na mne letí!
:09:07
potom plaché pousmání,
nu - a láska jako trám.
:09:09
Hned, e pøisednout k ní mám,
a tak dále a tak dál.
:09:12
Dolo to a ke kníeti
a ten... - Mlè pøec!
:09:15
- Jsi moc prudký!
- Bezbonický jazyku!
:09:17
Za ty li ti patøí dùtky!
- Ale pane èíníku!
:09:22
Kdybych já teï jako ty
nedrel své nervy zpátky,
:09:27
pak mùj kord...
Nu, nechme hádky.
:09:30
Nue: Otec sleèny Kláry
koupil se vsí zámek starý...
:09:34
Phe! Mùj otec jich mìl deset.
- My tu ijem natlaèeni
:09:39
jako sùvy ve stromì...
nejhorí vak na tom je,
:09:43
e pùl zámku ve svém jmìní
má sám - èert.
:09:46
No a ne snad?!...Notáø Mlèek.
Tichý, sladký, pokorný je,
:09:53
uvnitø jím vak ïábel ije.
- Jako sousedé vak, pane...
:09:59
Jestli já ho nevytípu,
nikdo ho ztad nedostane.