1:30:01
Coleman vìdìl, e celé to obvinìní
mùe zarazit hned v zárodku,
1:30:07
kdy o sobì øekne pravdu.
1:30:10
Ale to byla jediná vìc,
kterou neumìl.
1:30:13
Myslíte, e to vùbec
kdy nìkomu øekl?
1:30:21
Moná.
1:30:23
Moná nìkomu ano.
1:30:25
Take nakonec myslím,
e mìla moje matka pravdu.
1:30:29
Chtìl jsem být volný,
ale zatím jsem se stal vìznìm.
1:30:36
A nikdy jsi to nikomu neøekl?
1:30:40
Ani mojí enì. Ona...
1:30:45
Nikomu jsem o tom neøekl ani slovo
a do dneního veèera.
1:30:49
Neøekl jsem to zatím
nikomu... a tobì.
1:30:57
Proè mnì?
Proè jsi mi to teï øekl?
1:31:42
Bìhem rozhovoru s Ernestine,
1:31:44
jsem se rozhodl
tu knihu napsat.
1:31:48
Knihu, kterou nebyl
Coleman schopen napsat sám.
1:31:52
Pøíbìh o jeho matce a otci...
1:31:55
o Walterovi a Ernestine...
1:31:58
o Steenì Paulssonové...