1:12:10
Dobré ráno, Davide.
Doufám, e jsem tì nevzbudila.
1:12:15
Musím zajít do vesnice.
1:12:17
Slíbila jsem mé nemocné pøítelkyni,
e jí pøinesu nìco k jídlu.
1:12:21
Jestli chce, mùe jít se mnou.
1:12:30
Proè lidi dìlají takové strané vìci?
1:12:34
Jako napøíklad?
1:12:37
Mlátí lidi, zabíjejí
a vìzní je.
1:12:41
Ale vìtina lidí tohle nedìlá.
1:12:52
Mùj kamarád Johannes mi vdy
øíkal...
1:12:56
..."nikomu nevìø."
1:12:57
Nestálo by to za to ít, kdybyses
tím øídil, Davide.
1:13:02
Mùe být obezøetný,
ale musí lidi vpustit.
1:13:08
Jak poznáte, jestli jsou dobøí,
nebo zlí?
1:13:11
Davide, vìtinou jsou lidé dobøí.
1:13:17
Mají rodiny a pøátele...
1:13:21
...a chtìjí jen ít své ivoty
tak astnì, jak jen to jde.
1:13:25
Na svìtì vdy budou zlí lidé...
1:13:29
...ale obvykle je pozná, hned
jek se s nimi setká...
1:13:33
...ale nìkdy také ne.
1:13:37
To ti vak nesmí bránit...
1:13:40
...ít svùj ivot naplno a volnì...
1:13:44
...a poznávat nové pøátele...
1:13:47
...a vidìt v lidech dobro.
1:13:50
Protoe kdy tohle nebude dìlat,
nikdy nedojde v ivotì tìstí.