:58:05
být úplnì... odøezán.
:58:14
Kdy mi bylo tøináct, mùj táta...
:58:24
...byl takovej macho, frajer bankéø
:58:29
a já jenom takové nic moc holátko,
:58:32
co ho èasto pøichytili, jak si
zkouí máminy boty.
:58:36
Táta øekl, e by radi umøel,
ne vychoval buzíka
:58:41
a já myslel, e radi umøu,
ne abych buzíkem byl.
:58:46
Tak se táta, co v ivotì nevytáhl paty z mìsta
:58:50
rozhodl, e jdeme lovit jeleny.
:58:52
Tak mì tahá do boudy v horách...
:59:01
je zaèátek listopadu
:59:04
zrovna jako teï.
:59:10
A najednou pøijde bouøka.
:59:17
Táta byl tak pevnì rozhodnut, e
tahle holèièka nìco zabije.
:59:30
Sníh se valil ze vech stran.
:59:34
Vzduch, nebe, zem, vechno mìlo stejnou
:59:39
a dìsnì øvavou bílou barvu.
:59:45
Myslel jsem, e budeme v poøádku.
:59:52
Pak jsem zahládl tátovy oèi
:59:57
a ty byly stejnì bílé.