:18:03
- Mùeme si dát závod.
- Ano.
:18:05
- Na kopec, k Balvanu oddechu!
- Nebude podvádìt!
:18:08
Jak mùe nìco takového vùbec øíct?
:18:10
Ihned to odvolej.
Nezvonili ve kole?
:18:20
Ivy, ty podvádí!
:18:23
Já vím! Odpus!
:18:52
Má sestra hodnì plakala.
:18:56
Ptá se, jak jsem tì poznala?
:18:59
Nìkteøí lidé, ale jen hrstka,
vydávají barevné svìtlo.
:19:04
Slabé, jen opar.
:19:07
Je to jediné, co v té tmì vidím.
:19:11
Tatínek to má taky.
:19:15
Chce vìdìt, jakou barvu má ty?
Ale to ti øíct nemùu.
:19:19
Dáma takové vìci neøíká.
Vdy ses ani nezeptal.
:19:30
Bìhá jako chlapec.
:19:34
Dìkuji.
:19:41
Já vím, proè jsi sestru odmítnul.
:19:45
Kdy jsem byla mladí,
drívals mì pøi chùzi za ruku.
:19:52
A najednou jsi pøestal.
:19:56
Jednou jsem ve tvé pøítomnosti
zakopla a skoro upadla.
:19:59
Pøedstírala jsem to, samozøejmì,
ale tys mì stejnì nechytil.