:13:01
Tvoje matka a já jsme nakonec pøeci
jen nalezli spoleènou øeè.
:13:05
- Ano a o èem?
- O tobì, Petere.
:13:13
Urèitì sis vimnul, e vìci neklapaly
zrovna ideálnì v posledních nìkolika...
:13:18
letech....
:13:20
...ve skuteènosti...
:13:22
...jsme nakonec sdíleli jen jedinou vìc - záchod
v pøízemí a ani z toho nemìla velkou radost.
:13:33
Co ti chci øíct vlastnì, je to...
:13:36
...e jsme zapomnìli, jaká inspirace
jsi ty pro nás oba.
:13:41
Ale asi to mìlo být takhle, co já vím.
:13:45
Jsme na tebe velice pyní.
:13:56
To u je hodnì dlouho, co jsme tohle
naposledy dìlali.
:13:58
Zatracenì dlouho.
:14:01
- Tati?
- Ano?
:14:04
- Moje záda.
- Ach ano.
:14:08
Byly to runé dva týdny.
:14:11
Nejen pro Petera, ale pro nás pro vechny.
:14:14
Musím pøiznat a neøíká se mi to lehce...
:14:20
...e jsme se vichni mohli chovat lépe...
:14:23
...a milovat èi navzájem podporovat
bez nìjakých podmínek...
:14:28
...bez pøesudkù, bez...
:14:30
- Proboha, Carle, pøestaò si kousat nehty, kolik ti je?
- Augusto!
:14:35
- Nìco jsi øíkala, miláèku.
- Ano, omlouvám se.
:14:39
Chtìl jsem jen pronést pøípitek.
Na rodinu. Na nai rodinu.
:14:44
- To je komedie.
- Na nai rodinu.
:14:46
- Na nai rodinu.
:14:54
- To je úasné.
- Ne, miláèku, nosíme smùlu.
:14:58
Jestli tam budeme a ty prohraje,
nikdy si to neodpustím.