1:17:03
Vy víte, e vám neublíím, ne?
1:17:05
Jak bych vám mohl ublíit?
Vdycky jsem vám pomáhal, nebo ne?
1:17:11
- Ano.
- Co ano?
1:17:13
Ano, vdycky jste mi pomáhal.
1:17:16
Ale samozøejmì. Biancarolli to ví.
Nechtìla vás nechat zpívat.
1:17:22
Nevìdìla, jak moc vás mám rád.
Teï to ví.
1:17:26
Ale na tom teï nezáleí.
U záleí jen na vás a na mnì, Christine.
1:17:30
Teï budete zpívat,
kolik budete chtít, ale jen pro mne.
1:17:34
e budete, má drahá?
1:17:37
Jistì. V Opeøe je ve foyeru klavír.
1:17:40
Pojïme tam.
Vy budete hrát a já budu zpívat.
1:17:43
Ale vy to nechápete.
Tam u se nikdy nemùeme vrátit.
1:17:48
To já jsem shodil ten lustr.
Pro vás, Christine.
1:17:53
Ale varoval jsem je. Øekl jsem, e pøijde
smrt a zkáza, kdy vás nenechají zpívat.
1:17:58
Pojïte.
1:18:18
Vidíte? Neøíkal jsem, e je tu krásnì?
1:18:22
To jste nevìdìla,
e máme sami pro sebe jezero, e?
1:18:29
Potvali vás proti mnì. Proto máte strach.
1:18:34
Podívejte se na své jezero. Bude se vám
tu líbit, a si zvyknete na to ero.
1:18:40
A to ero se vám také bude líbit.
Je pøátelské a pokojné.
1:18:44
Pøináí odpoèinek a úlevu od bolesti.
1:18:47
Je pøímo pod Operou.
Hudba se snáí dolù a tma ji destiluje,
1:18:52
èistí ji od veho utrpení, které ji stvoøilo,
a zbude jen krása.
1:18:55
A ivot je zde jako obrození.
1:18:59
Nejde jen o uvedení nového koncertu.