:11:12
U je ti lépe?
:11:16
Co tì to zajímá, jak se cítím?
:11:20
Ty, ty poldo...
:11:39
Co tohle vechno má znamenat?
:11:43
-Jaký je tvùj zámìr?
-Jaký zámìr?
:11:45
-Co se týká vèerejí noci.
-Jen jsem se chtìl spøátelit.
:11:48
Spøátelit, jasnì.
Aby jsi mì mohl pak køivì obvinit, co?
:11:51
Ne, mám pro tebe práci.
:11:54
Nic nechci slyet. Je jenom...
:12:00
Je jenom jeden druh práce,
kterou byste vy poldové po mì chtìli.
:12:05
-Na to mùete zapomenout pane...
-Devlin.
:12:07
-Jak?
-Devlin.
:12:10
Já nejsem ádný práskaè,
pane Devline.
:12:12
Moje oddìlení mì povìøilo, abych vás
získal pro nìjakou práci v Brazílii.
:12:16
Jdìte pryè!
Celá ta vìc mì hroznì nudí!
:12:18
Nìkteøí z nìmeckých lechticù,
kteøí platili vaemu otci...
:12:21
...teï pracují v Riu.
:12:23
Chystáme se pomoci Brazilské vládì,
je odtud dostat.
:12:26
-Mùj éf si myslí, e dcera...
-Zrádce?
:12:29
Myslí si, e má pro nás
velký význam.
:12:31
Mohli by vám øeknìme trochu vìøit.
:12:33
A vy byste mohla takto
odèinit tatínkovy høíchy.
:12:36
-Proè bych mìla?
-Z vlastenectví.
:12:39
To slovo mi nic neøíká.
Ne, dìkuji pìknì.
:12:42
Vlastenectví mi u nic neøíka,
ani vlastenci.
:12:46
O tom bysme se mohli hádat.
:12:47
V jedné ruce mávat vlajkou
a druhou se hrabat v cizím soukromí.
:12:50
To je vae vlastenectví.
:12:52
To si klidnì nechte.
:12:54
Odposlouchávali jsme vá dùm tøi mìsíce.
:12:57
Rozhovor mezi Johnem
Hubermanem a jeho dcerou Alicí...
:12:59
est hodin veèer 9. ledna, 1946,
Miami Beach, Florida.