1:26:01
Poslouchejte mì. Já vám to vysvìtlím.
1:26:04
Tohle podle tebe mùe vysvìtlit?
1:26:06
- Ano, protoe vy to pochopíte.
- Pochopím to?
1:26:10
Ruperte, vzpomínáte,
o èem jsme mluvili s panem Kentleym?
1:26:15
Jak jsme øíkali, e na ivotì
ménìcenných bytostí nezáleí?
1:26:20
Jak jsme øíkali,
jak jsme my dva vdycky øíkali,
1:26:24
e morální koncepce dobra a zla
a správného a patného
1:26:29
neplatí pro intelektuálnì nadøazené.
Vzpomínáte?
1:26:34
Ano, vzpomínám si.
1:26:36
Nic jinìho jsme neudìlali.
My dva s Phillipem.
1:26:40
Chovali jsme se tak,
jak jsme my dva mluvili.
1:26:44
Vìdìl jsem, e to pochopíte,
protoe vy pøece musíte.
1:27:12
Brandone, a do tohoto okamiku
1:27:17
mi byl vdy nepochopitelný
tento svìt a lidé v nìm.
1:27:24
Snail jsem se ho vysvìtlit
pomocí logiky
1:27:28
a nadøazenìho intelektu.
1:27:32
A tys mi vhodil
má vlastní slova pøímo do tváøe.
1:27:36
Mìl jsi pravdu. Kdy nic jiného,
èlovìk si má stát za vlastními slovy.
1:27:41
Ale ty jsi dal mým slovùm význam,
jaký by mne nikdy nenapadl.
1:27:47
A pøekroutil jsi je
1:27:49
na chladnou, logickou omluvu
své odporné vrady.
1:27:55
Tím nikdy nebyla, Brandone,