2:28:01
A o prázdninách pøijeï do Tokia.
2:28:05
U musíte domù?
2:28:08
Ano, musím.
2:28:14
Mrzí mì, e vás nemohu
vyprovodit na nádraí.
2:28:16
Nic se nedìje.
2:28:19
Urèitì za mnou pøijeï do Tokia.
2:28:25
Jsem tak ráda, e jste tu
zùstala a do dneka.
2:28:31
Myslím, e oni tu mìli
zùstat déle.
2:28:37
Mají moc práce.
2:28:40
Jsou sobeètí.
2:28:43
Jen si øeknou o vìci,
a u oznámí odjezd.
2:28:47
Mají spoustu vlastních problémù.
2:28:53
A vy svých!
2:28:57
Jsou to sobci.
2:29:00
Proèpak?
2:29:04
Sotva vydechla naposledy,
a u si rozebírají její aty.
2:29:09
Chudák maminka,
je mi jí tak líto.
2:29:15
Cizí by mìli víc pochopení.
2:29:23
Ale jdi, Kjóko!
2:29:26
V tvém vìku jsem si to
také myslela.
2:29:30
Ale dìti se rodièùm vzdalují.
2:29:39
ige ije vlastní ivot,
bez ohledu na rodièe.
2:29:44
Vdy má u svùj vìk.
2:29:49
Urèitì to nemyslela zle.
2:29:55
Vichni se musíme starat o sebe.