1:20:24
Vdycky je obtíné, vyvarovat se tady
osobních pøedsudkù.
1:20:30
A jdete kamkoliv,
pøedsudky vdycky zastírají pravdu.
1:20:36
Já vlastnì vùbec nevím jaká ta pravda je.
1:20:38
Nemyslím si,
e to vùbec nìkdy nìkdo zjistí.
1:20:42
Devìt z nás má pocit
e obalovaný je nevinnen.
1:20:46
Ale poøád si zakládáme na
monostech. Moná se mýlíme.
1:20:52
Moná se pokouíme osvobodit nìkoho,
kdo je vinen. Já nevím. Nikdo to nemùe vìdìt.
1:20:58
Ale máme dùvodnou pochybnost.
1:21:00
A to je nìco,
co je v naem systému velmi dùleité.
1:21:04
ádný soud nemùe nikoho odsoudit,
dokud si není úplnì jist.
1:21:10
Nás devìt nemùe pochopit, jak vy tøi
si mùete být stále tak jisti.
1:21:16
- Moná nám to mùete vysvìtlit.
- Já to zkusím.
1:21:19
Ukázal jste tady spoustu zajímavých vìcí,
ale já poøád vìøím, e ten kluk je vinen.
1:21:23
Mám dva dùvody. Za prvé: to svìdectví
té eny naproti pøes ulici,
1:21:28
která tu vradu pøímo vidìla.
1:21:30
To je to nejdùleitìjí svìdectví.
1:21:33
A za druhé: fakt,
e popsala to ubodání tak,
1:21:36
e vidìla jak ten hoch zvedá ruku nad hlavu
1:21:39
a bodá dolù, do otcova hrudníku.
1:21:42
- Vidìla ho udìlat to tím patným zpùsobem.
- To je absolutnì správnì.
1:21:47
Pojïme se chvilièku bavit o té enì.
1:21:49
Øekla, e la do postele okolo jedenácté.
1:21:52
Její postel je hned vedle okna
a ona mùe vidìt
1:21:56
pøímo do pokoje toho
kluka naproti pøes ulici.