:10:17
Mio! Mio, probuï se! Nìco jsem vidìl.
Musím ti øíct, co jsem vidìl.Mio!
:10:21
-Co se stalo?
-Mìl jsem vidìní.
:10:25
Ne, to vlastnì nebylo vidìní,
bylo to jako úplnì doopravdy.
:10:29
Tak ty jsi zase mìl vidìní?
:10:35
Vidìl jsem ji.
:10:38
-Koho?
-Panenku Marii.
:10:45
-Opravdu jsi ji vidìl?
-Byla tak blízko, e bych se jí byl mohl dotknout.
:10:49
Mìla na hlavì zlatou korunku
a modré aty poseté kvítky -
:10:52
- byla bosa
a mìla malé hnìdé ruce.
:10:56
Drela Jezulátko obìma rukama
a uèila ho chodit.
:11:00
Kdy si vimla, e ji vidím,
tak se na mì usmála.
:11:04
Do oèí mi stouply slzy
a kdy jsem je otøel, byla pryè.
:11:09
Vude bylo takové ticho -
:11:13
- jak na nebi tak i na zemi.
Dokáe to pochopit ?
:11:19
-Ty si toho navymýlí!
Nevìøí, ale øíkám ti, e to tak skuteènì bylo.
:11:25
Byla to jiná skuteènost.
:11:30
Jako kdy jsi vidìl èerta, jak natírá kola vozu
èervenou barvou a místo tìtky má ocas?
:11:36
Proè vdycky zaèíná o tomhle?
:11:38
-A pak se ukázalo, e má za nehty èervenou barvu.
Tehdy jsem si to tøeba vymyslel.
:11:43
To proto, abyste uvìøili
mým ostatním vidìním. Tìm opravdovým.
:11:48
Kro ta svá vidìní. Lidé tì budou mít
za blázna. A to ty nejsi.
:11:53
Aspoò prozatím.
Pokud vím. I kdy si nejsem jista.
:11:58
Nikoho jsem se o ádná vidìní neprosil.
Nemùu si pomoct, e ke mnì mluví hlasy, -