:19:06
Je to tak krutì nemyslitelné, pochopit
Boha svými smysly?
:19:11
Proè se skrývá v mlhách napùl vyslovených slibù
a zázrakù, které nikdo nevidìl?
:19:17
Jak máme vìøit vìøícím,
kdy sami nevìøíme?
:19:21
Co bude z nás, kdy chceme
vìøit a nemùeme?
:19:25
A co bude s tìmi, kdo vìøit nechtìjí
a ani nemohou?
:19:29
Proè nemohu zabít Boha v sobì?
:19:32
Proè ije dál a pùsobí mi takovou bolest
a pokoøení, pøestoe ho proklínám, -
:19:35
- abych ho vypudil ze svého srdce?
:19:39
Proè zùstává vemu navzdory alebnou skuteèností,
které se nemohu zbavit?
:19:45
-Slyí mì?
-Slyím tì.
:19:49
Chci dospìt k poznání. Nechci vìøit.
Chci vìdìt.
:19:55
Chci, aby mi Bùh podal ruku,
odhalil mi svou tváø a promluvil ke mnì.
:20:01
- Ale on mlèí.
- Volám k nìmu v temnotách, -
:20:06
- ale nìkdy se mi zdá, e tam nikdo není.
-Tøeba tam opravdu nikdo není.
:20:11
Pak není ivot nièím jiným
ne nesmyslnou hrùzou.
:20:13
Nikdo nemùe ít se smrtí pøed oèima
a s poznáním o nicotnosti veho.
:20:19
Vìtina lidí neuvauje ani o smrti,
ani o nicotnosti.
:20:22
Jednoho dne pøece stanou na nejzazím
výbìku ivota a zahledí se do temnot.
:20:27
-Toho dne.
-Chápu, co tím che øíct.
:20:31
Nutí nás to dìlat si ze strachu modlu -
:20:35
- a nazývat ji Bohem.
:20:39
Bojí se.
:20:42
Ráno mì navtívila Smrt.
Hrajeme spolu achy.
:20:47
To mi poskytuje èas,
abych vyøídil naléhavou záleitost.
:20:54
Mùj ivot byl nicotný, byla to honba, cestování, -
:20:58
mluvení beze smyslu a bez souvislosti.