Ansiktet

:28:02

Pøirozenì jsme pozváni k veèeøi.

:28:06

Pøipravené je vše a hosté jsou tu.
Mùžeme pøisednout?

:28:13

- Milá dámo...
- Sofia Garpová, hospodynì.

:28:18

Jsem okouzlen, polichocen, omráèen,
nemohu vyjádøit okouzlení...

:28:36

Tìší mì. Je mi ctí.

:28:52

- Umíte vìštit, Pane Tubale?
- Pan Tubal umí vìštit.

:28:56

- Ètìte mùj osud, Pane Tubale.
- Dítì moje milé.

:29:01

Jste pøíliš mladá a plná nadìjí.
Nechci pošpinit vaši zvìdavost -

:29:05

- vaši radost ze života, vaši
dìtinskou víru.

:29:09

Máte opravdu smysl pane Tubale
pro nadpøirozené síly.

:29:13

- Cítím to.
- Bájeèný dar.

:29:17

Ale tìžké jej nésti, Sofie, a temnota...

:29:21

Drahý, Pane Tubale! Skuteènì mì
pod korzetem rozpalujete.

:29:27

- A mrazíte, zároveò.
- Pane Tubale, pøeètìte mùj osud.

:29:36

- To je Antonsson, koèí.
- Uctivý služebníèek Antonssone. Již se známe.

:29:42

- Dobrý veèer.
- Klid. Bude vìštit budoucnost.

:29:45

Klid, klid, klid, klid...
Vidím svìtlo.

:29:51

Teï zhaslo. Je tma.
Slyším sladká slova lásky.

:29:56

Nemohu je opakovat,
slušnost mi to zakazuje.