:10:07
Pojïte sleèno, jen pojïte, já vás znám;
Saturnova matka je vae sluebná.
:10:14
- To krásnì voní!
- Osmahlý chléb; dáte si?
:10:17
Ano, prosím, vdycky
jsem ho mìla ráda.
:10:29
Obávám se, e je
to jen jídlo chudých.
:10:33
Moná byste si k tomu dala vejce?
:10:36
Ne, dìkuji, doma mì èekají
k obìdu.
:10:42
Saturno je kamarád vaeho syna,
:10:45
tak jsem si s nimi pøila poslechnout,
jak vyzváníte.
:10:50
Ti by neslyeli
ani výstøel z dìla.
:10:57
Máte odsud tak krásný výhled!
:11:02
Musíte se tu cítit velmi dùleitì,
jako vládce svìta.
:11:07
Jsem na ten výhled zvyklý,
u si ho ani nevímám.
:11:10
Døíve jsme bývali dùleití,
ale dnes po nás netìkne ani pes.
:11:15
Proè u nejste dùleití?
:11:17
Døív tu bylo daleko víc vìøících
a lidé respektovali vyzvánìní zvonù.
:11:23
Zvonili jsme umíráèek,
poární poplach,
:11:29
svolávali jsme na mi
:11:33
a lidé poslouchali a navtìvovali
umírající, pochovávali mrtvé
:11:38
nebo popadli mukety,
kdy zaznìl bojový poplach.
:11:42
Èasy se mìní. Teï kadý
vydìlává peníze.
:11:46
Dokonce si stìují, e je vyzvánìní
na mi budí.
:11:53
- Jetì si dáte, sleèno?
- Ráda.
:11:56
Takhle si zvoníci
smaí chleba, sleèno.