:59:16
- Co dìlá?
- Prohlíím dokumenty...
:59:18
knihy a materiály k majetku.
:59:22
Karin, chtìla bych
být tvou pøítelkyní.
:59:26
Chci si s tebou povídat.
:59:29
Pøese vechno, jsme poøád sestry.
:59:31
Máme tolik spoleèných vzpomínek.
:59:35
Karin, je to tak divné,
:59:39
e vedeme jen nejnutnìjí rozhovory.
:59:44
Karin, proè nechce,
abychom byly pøítelkynì?
:59:49
Byly jsme obì astné i neastné.
:59:52
Mohli bychom se smát
i plakat spoleènì.
:59:56
Mùeme spolu mluvit dny a noci.
1:00:00
Mohli bychom se obejmout.
1:00:03
Karin?
1:00:07
Nìkdy se toulám naím
dìtským domovem...
1:00:10
kde je vechno najednou cizí,
i kdy tak známé...
1:00:14
a vypadá to jako ve snu...
1:00:19
je pøichystán pro nás.
1:00:27
Vím, e jsem dìtinská.
1:00:30
Ète mnohem víc ne já,
myslí mnohem lépe ne já.
1:00:34
Má mnohem víc zkueností.
1:00:40
Karin, nemohly bychom
vìnovat tyto dny...
1:00:44
tomu, abychom se koneènì poznaly?
1:00:47
Abychom se sblíily?
1:00:52
Já nemohu mlèet a být
rezervovaná, Karin.
1:00:56
Karin, øekla jsem nìco,
co tì zranilo?
1:00:59
Bylo by to snadné, ale
nechtìla jsem zranit tvé pocity.