1:16:00
Nedìlá se to tak nebo jinak...
1:16:04
Dìlají to vdy tak zdvoøile, s úsmìvem.
To je mnohem horí.
1:16:09
Cítí to ve vzduchu,
mùe to i vidìt...
1:16:15
Kdo ví, co nám jetì osud pøinese?
1:16:20
Nerozumím ti.
1:16:26
Kdo ví, co nám jetì osud pøinese?
Nikdy neví. Brány vìzení...
1:16:32
...jsou doiroka otevøené.
Tady nejsme v Nìmecku.
1:16:34
Tady si musí dávat pozor.
1:16:41
- Bruno, nebuï takový zlý.
- Zlý?
1:16:46
Nemám být zlý?
1:16:49
Kdy se tady mnou opovrhuje?
Kdy u jsem dospìlý...
1:16:55
...a potøebuji lásku?
1:16:57
Kdy se mi odpírá lonice
a u s tebou nemùu spát,...
1:17:05
...a musím spát sám
v oddìleném pokoji jako v kleci.
1:17:12
Bruno, poslouchej mì.
1:17:14
- Potøebuju být taky nìkdy sama.
- Tak?
1:17:19
Tak to vypadá, kdy se
èlovìk svíjí bolestí, moc to bolí.
1:17:27
A ta bolest, to je bolest due,
je hluboko uvnitø.
1:17:31
Jestli si myslí, e si v Americe
poradí sama, tak to zkus.
1:17:40
Poslouchej, snaím se ti to vysvìtlit.
1:17:44
Nìkdy musím být sama.
Nikdy jsem nemìla vlastní pokoj.
1:17:51
Potøebuji to.
1:17:54
A i kdy spí v jiném pokoji,
poøád jetì jsme v jednom domì.