:25:02
- Doktorka Elsa Schneiderová.
- Tìí mì.
:25:05
Vaeho otce jsem
naposledy vidìla v knihovnì.
:25:08
U mu nechybìlo mnoho
k nalezení hrobu. Byl tak vzruený.
:25:13
- Byl úplnì bez sebe, jako malý kluk.
- Profesor Attila?
:25:17
Ten nebyl nikdy bez sebe,
ani jako malý kluk.
:25:21
- Fräulein, dovolíte?
- Obvykle ne.
:25:24
- Já taky ne.
- Pak vám to dovolím.
:25:27
- Ale do zítøka zvadne.
- Tak vám zítra...
:25:30
- Nerad vás pøeruuji, ale dùvod...
- Nìco vám ukáu.
:25:35
Vá otec mì poslal pro starý plán mìsta.
:25:39
Kdy jsem se vrátila, byl pryè
i se vemi papíry, kromì tohohle útrku.
:25:46
- Øímské èíslice.
- Tohle je knihovna.
:25:48
- Nevypadá jako knihovna.
- Spí jako pøestavìný kostel.
:25:53
Doslova a do písmene.
Jste na posvátné pùdì.
:25:57
Tyhle sloupy sem dopravili
jako váleènou koøist
:26:00
po vyplenìní Byzance
pøi køíových výpravách.
:26:05
Knihovna brzy zavírá.
Zaøídím, aby nás tu nechali trochu déle.
:26:14
Marcusi, tohle okno jsem u vidìl.
:26:17
- Kde?
- Tady. V tátovì deníku.
:26:29
- Vidí?
- Podívej, Indy. Øímské èíslice.
:26:33
- Táta tu byl nìèemu na stopì.
- Ale nevíme, co znamenají.
:26:39
K poslání toho deníku musel mít dùvod.
Necháme si to pro sebe.
:26:43
- Nali jste nìco?
- Tøi, sedm a deset.
:26:46
- Ty èíslice jsou na oknì.
- Musím být slepá.
:26:50
Nehledal knihu o hrobì,
ale hrob samotný.
:26:57
Ten hrob je v knihovnì.
Øíkala jste, e to byl kostel. Podívejte!