:10:01
a chci se pøesvìdèit, e jsem tì neurazil,
protoe to je to poslední, co chci.
:10:07
Èlovìèe, s tebou je tìká práce.
:10:10
Já vím. Jájen nìkdy dám vìcem
volnej prùbìh a pak o tom pøemýlím.
:10:15
Dobøe, jde o tohle. Myslím, e je tìký,
:10:18
moná a nebezpeèný, zasahovat
do ivotajinejch lidí.
:10:23
Moná, e nìkdy mají lidi k tomu,
co dìlají, dobrej dùvod.
:10:27
To sedí. Nechci se vrtat do vìcí,
po kterejch mi nic není,
:10:31
ale ani se k nim nechci
jenom stavìt zády.
:10:33
Takhles to myslel?
:10:36
Jo, a ví, jetì,
:10:40
bìloch...
:10:43
Ty se bìloch?
:10:47
Co ten Canoga Park?
Samí bílí, co?
:10:50
Ne, ani ne. Promysli si to.
Jetì se uvidíme.
:11:03
...pokusit se pochopit,
èeho se mi to dostalo
:11:07
za cenu masa a kostí
a drahocenné krve,
:11:10
jaký vzkaz mi to byl doruèen
:11:13
v obálce osmatøicítky,
abych ho otevøel, pøeèetl a pochopil.
:11:19
A tenhle problém, tahle obtínost
s pochopením toho vzkazu,
:11:23
mì zachvátilajako nìjaká horeèka.
:11:26
Bzuèela mi v mozku,
a jsem nemohl spát,
:11:29
ani jíst ani pøemýlet o nìèem jiném.
:11:32
Byla tak bolestná a tak skuteèná,
:11:35
jako ta fyzická rána,
kterou jsem vidìl na svém stehnì.
:11:38
- Co?
- Nic. Pokraèuj. Chci to slyet.
:11:42
Mìl jsem pocit, e pro tebe je mnohem
tìí ne pro ostatní mì brát vánì.
:11:46
Pokraèuj, prosím. Já tì beru vánì.
Je mi líto, jestli se ti zdálo, e ne.
:11:52
Budu pokraèovat, ale nejdøív mi øekni,
proè ses usmála.
:11:54
"Dostalo se mi."
:11:56
Øekl jsi "Dostalo se mi". Omlouvám se.
:11:59
Øekl jsem to tak schválnì, zlato.
Tady mluvíme o náboenském záitku.