:31:01
-Mùu vás svézt.
-Ne, to je nesmysl.
:31:05
-Proè byste jezdila vlakem?
-Neobtìujte se.
:31:08
-Nechcete nìco k jídlu?
-Já? Ne. Nìco vám pøinesu.
:31:13
-Zrovna jsem tam la.
-Nebláznìte.
:31:16
-Pastu? Nìco jiného?
-To staèí.
:31:19
-Klidnì si vezmu taxíka.
-Ale proè?
:31:22
Vidíte?
Nakonec jí pøinese jídlo.
:31:25
Zmìní si program,
a odveze ji domù.
:31:28
A ona poøád:
"Ne, díky. Nepomáhejte mi. "
:31:33
Ale neøekl vám, e poslední
dva roky naeho manelství
:31:38
byl prakticky impotentní,
pokud lo o mì.
:31:42
Zuøil, protoe jsem byla jiná,
ne si pøedstavoval...
:31:46
Chtìl ze mì udìlat
svoji matku. Doslova.
:31:50
Vadilo mi, e v nìm nebylo
ani trochu romantiky.
:31:55
Dával mi k narozeninám
jen praktický vìci.
:31:59
Nikdy jsem jí nedal
k narozeninám kávovar.
:32:04
Jednou jsem jí dal foák.
:32:06
A k výroèí zvìtovák.
:32:10
Ale o ten si øekla.
:32:14
Na co myslí?
:32:16
Ani nevím.
:32:18
Na ten rukopis, co právì ète.
:32:22
-Pøíernej román...
-Velmi autobiografický.
:32:27
-Co jinýho bych mohl napsat?
-Mám se urazit?
:32:30
Proè urazit?
:32:32
To nae setkání.
Na veèírku u Hamptonových?
:32:35
"Zahlédl ji z dálky
a v mysli mu vytanula Harriet.
:32:40
Cítil se k ní pøitahován,
protoe mu pøipomínala
:32:44
jeho jedinou velkou váeò.
:32:47
estý smysl mu øíkal, zkus to.
:32:49
Ale nebyla to Harriet.
Jeho sen se vzápìtí rozplynul. "
:32:54
-No jistì. Nebyla blázen.
-Ne, jen nudná.
:32:57
Je nejlepí.
Proto si ji taky vezme.