:11:00
Jasnì, ví, ale i pøes vechny
tyhle nesmysly...
:11:04
Vybavuju si dìtství jako... ví...
:11:07
kouzelný èas...
:11:10
Pamatuju si, jak mi máma prvnì
øíkala o smrti...
:11:14
Moje babièka umøela a celá moje rodina jela
k za ní na Floridu.
:11:18
Byly mi asi tøi, tøi a pùl roku.
:11:23
Hrál jsem si tam za domem,
:11:25
sestra mì nauèila jak dret zahradní hadici
:11:30
tìsnì u konce tak, aby støíkající voda
namíøená proti slunci udìlala duhu, ví jak?
:11:36
Zkouel jsem to,
:11:38
a skrz tu mlhu jsem vidìl svou babièku.
:11:41
Jen tam tak stála, usmívala se na mì...
:11:45
Stál jsem bez hnutí co nejdéle
:11:48
a díval se na ní.
Koneènì jsem pustil trysku,
:11:52
postøíkal si pøi tom kalhoty,
a babièka zmizela...
:11:57
Vrátil jsem se dovnitø, øekl to rodièùm,
:12:02
a ti mi zaèali vysvìtlovat,
:12:05
jak vlastnì lidé umírají, a e je pak nemùu
vidìt a jak jsem si to jen pøedstavoval...
:12:09
Ale já vím, co jsem vidìl. A byl jsem rád.
:12:12
Myslím e jsem od té doby
nic podobného nezail.
:12:15
Ale... nevím.
:12:18
Tak nìjak mi bylo vechno záhadou,
:12:21
ví, i smrt.
:12:23
Má fakt tìstí, e ses setkal se smrtí
právì takto.
:12:28
Asi se smrti bojím 24 hodin dennì. Skuteènì.
:12:33
Chci øíct, e asi proto jsem teï ve vlaku.
Mohla jsem letìt do Paøíe, ale bojím se.
:12:37
Ale no tak.
:12:38
Nemùu si pomoct. Fakt ne.
:12:40
Vím e statistika øíká bla-bla-bla,
je to bezpeènìjí, ale pøesto.
:12:43
Kdy sedím v letadle, vidím to vechno úplnì
jasnì: výbuch, mé tìlo padající skrz mraky...
:12:49
a já se tak bojím tìch nìkolika sekund
kdy ví, e umøe,
:12:55
chci øíct, kdy u s jistotou ví, e umøe.
:12:59
Nemùu na to pøestat myslet.