:12:02
a ti mi zaèali vysvìtlovat,
:12:05
jak vlastnì lidé umírají, a e je pak nemùu
vidìt a jak jsem si to jen pøedstavoval...
:12:09
Ale já vím, co jsem vidìl. A byl jsem rád.
:12:12
Myslím e jsem od té doby
nic podobného nezail.
:12:15
Ale... nevím.
:12:18
Tak nìjak mi bylo vechno záhadou,
:12:21
ví, i smrt.
:12:23
Má fakt tìstí, e ses setkal se smrtí
právì takto.
:12:28
Asi se smrti bojím 24 hodin dennì. Skuteènì.
:12:33
Chci øíct, e asi proto jsem teï ve vlaku.
Mohla jsem letìt do Paøíe, ale bojím se.
:12:37
Ale no tak.
:12:38
Nemùu si pomoct. Fakt ne.
:12:40
Vím e statistika øíká bla-bla-bla,
je to bezpeènìjí, ale pøesto.
:12:43
Kdy sedím v letadle, vidím to vechno úplnì
jasnì: výbuch, mé tìlo padající skrz mraky...
:12:49
a já se tak bojím tìch nìkolika sekund
kdy ví, e umøe,
:12:55
chci øíct, kdy u s jistotou ví, e umøe.
:12:59
Nemùu na to pøestat myslet.
:13:02
-Je to vyèerpávající.
-Jo, to bych øekl.
:13:05
Fakt nároèné.
:13:11
-Øekla bych, e jsme ve Vídni.
-Jo.
:13:14
-Tady vystupuje, ne?
-Jo, u teï.
:13:17
koda e jsem tì nepotkal døív, ví,
moc dobøe se mi s tebou povídá.
:13:22
Jo, mì taky.
:13:24
Moc ráda jsem tì poznala.
:13:56
Dobrá, je to nepochybnì ílenej nápad, ale
kdybych se tì nezeptal,
:13:59
ví, vyèítal bych si to do konce ivota.
-Co?