:58:00
Poèítaè pocítí
svou vlastní silikonovou povahu...
:58:05
a vytiskne její sloení.
:58:10
Poèítaè zaène vnímat?
:58:13
Jistým... Jistým... zpùsobem...
pøedpokládám.
:58:20
Studováním vzorù si Euclid
uvìdomil sám sebe.
:58:24
Zemøel chrlíc ven to èíslo.
Vìdomí je to èíslo?
:58:28
Ne, Maxi. To je jenom
nechutná chyba.
:58:32
- Je to víc ne jen to.
- Ne. Je to slepá ulièka!
:58:35
- Nic tam není!
- Jsou to dveøe, Sole. Dveøe.
:58:39
Dveøe k útesu,
k jeho hranì se øítí.
:58:42
- Potøebuje se zastavit.
- Dostal jste strach.
:58:45
- To je to, proè jste toho nechal.
- Spálil jsem se.
:58:48
- No tak.
- Zpùsobilo mi to mrtvici!
:58:50
To je kravina! Je to
matematika, èísla, mylenky.
:58:55
Matematici
by mìli jít do krajnosti.
:58:57
- Uèil jste mne to.
- Je to smrt!
:59:00
Vy mi nemùete øíct, co to je.
:59:02
Ustoupil jste ke svému Go,
knihám a rybkám.
:59:05
Maxi, jdi domù.
:59:06
- Nejste pøesvìdèený.
- Jdi domù. Vypadni...
:59:08
Chci to pochopit!
:59:09
- Vypadni!
- Chci tomu rozumìt.
:59:28
Hej!
:59:35
Hej!
:59:42
Hej!