1:09:06
Nikdy jsem se necítila tak svìí.
1:09:11
Musela jsem ho jen pøesvìdèit,
e ten pláè byl jen moje bìná reakce...
1:09:16
na bájeènou rozko.
1:09:21
Pak mì drel a øíkal,
e chce, abych plakala...
1:09:25
do konce naeho ivota...
1:09:29
To bylo pøed 15ti roky.
1:09:32
Nìjak jsme se spojili v jednu osobu.
1:09:40
A teï iju místo s manelem
se spolubydlící.
1:09:44
A místo dìtí mám psy...
1:09:46
protoe psy mít mùu,
ale dìti ne.
1:09:50
A--
1:09:53
Ani vlastnì nevím, kdo to zaèal.
1:10:01
U jsem dlouho neplakala.
1:10:14
Mùj bod zlomu se stal dnes odpoledne...
1:10:19
kdy jsem vyzvedl dìti z druiny.
1:10:24
S tebou...
1:10:26
jsem byl poprvé v ivotì
spontánní.
1:10:32
A zjistil jsem,
e to moc neumím.
1:10:37
Je zde nìco, co dìlá tvùj manel...
1:10:41
a øíká, e by to udìlal jinak?
1:10:44
Nìkdy si øíkám, e je to tak snadné,
jako kdy mì zve na procházku.
1:10:47
1:10:51
Vypadá to jako na zaèátku.
1:10:55
Moná to byl zaèátek.
1:10:57
Ty se ale zatracenej optimista.