:42:04
Èlovìk by mohl øíct,
e lidé jsou jako kae.
:42:07
Nejdøíve jsme jako ovesné vloèky,
malé, suché, køehké, osamìlé.
:42:12
Ale pak se vaøíme dohromady
s ostatními vloèkami a zmìkneme.
:42:17
Vaøíme se spolu tak, e jedna
vloèka se nemùe oddìlit od ostatních.
:42:20
Jsem slepeni, skoro se rozpustíme.
Dohromady se staneme velkou kaí,
:42:27
která je teplá, dobrá a výivná
a také velmi hezká.
:42:33
A u nejsme malé a suché
a izolované,
:42:37
ale teplé, mìkké
a slepené dohromady.
:42:40
Jsme souèástí nìèeho,
co je vìtí ne my sami
:42:44
a nìkdy ivot vypadá
jako kae, e ano?
:42:52
Promiòte,
e tu stojím a sním.
:42:58
- Nechce trochu?
- Ano.
:43:05
Mùe zastavit tady nìkde.
:43:08
Ale nemìl bych vás
odvést a úplnì tam?
:43:10
- Ne, mùe nás nechat tady.
- Zcela jistì, vás mohu odvést a tam.
:43:17
- Ne, prosím, mùeme jít odtud.
- Urèitì vás mohu odvést a tam.
:43:29
- Ahoj, kdo tì pøivez?
- Byl to tvùj nový táta?
:43:34
Tak odpovìz!
Jsi snad hluchá?
:43:37
Vrate mi brýle!
Tak mi je vrate!
:43:40
Vrate mi brýle!
:43:49
Stefane, co jsi to udìlal?
Ty jsi ale blbec.