1:26:02
Kadý den, jedno nové èíslo,
nebo dvì.
1:26:05
Nebo ádné.
1:26:07
Nìkdy na nás jen tak
koukali, a pak odeli.
1:26:12
A nakonec, nezùstal nikdo
kromì Daniela a mì.
1:26:16
Zùstali jsme tam sami
celých ètrnáct dnù.
1:26:18
A povídali jsme si,
hodnì jsme si povídali.
1:26:21
Daniel byl velmi chytrý.
1:26:23
Vyprávìl mi jak pomáhá
svému otci v hodináøství.
1:26:27
Víte e
1:26:29
kdy se díváte upøenì
na velkou ruèièku,
1:26:32
tak jí mùete vidìt pohybovat se?
1:26:36
To je fotka Heleny,
jeho sestry.
1:26:40
Daniel vedel
1:26:41
e to nejsou nai rodièe
kdo na nás èeká venku.
1:26:46
Kdy se dveøe zase otevøeli,
1:26:49
vzal jsem svého kamaráda za ruku,
1:26:52
zavøel oèi a pøál si
aby to nebylo moje èíslo.
1:26:58
Kdy mì Daniel oputìl,
nemohl jsem otevøít oèi.
1:27:01
Nechtìl jsem se
mu podívat do oèí.
1:27:03
Jenom mi øekl:
"Je tvoje".
1:27:07
A odeel.
1:27:11
Pak,
1:27:13
nael jsem fotku
ve své dlani.
1:27:24
Kdy se dveøe
zase otevøeli,
1:27:27
uniformy byly jiné.
1:27:42
Tak, jestli si pøipraven,
1:27:45
pojd¡me na to. Hrát.