1:44:24
- Ne, to nemùeme!
- Já vím.
1:44:27
Nemùeme udìlat nic,
co by nás uspokojilo nebo osvobodilo.
1:44:32
Ale stejnì je to nádherné.
1:44:37
Moje matka na ten veèer èasto vzpomínala...
1:44:41
jako na nejkrásnìjí rozhovor svého ivota.
1:44:45
Od toho veèera tenkrát na plái,
1:44:48
kdy jsem vìdìl,
e jsi v pokoji, tak jsem tam neel.
1:44:53
Kdy jsem tì slyela pøicházet, odela jsem.
1:44:59
Proto jsme se poslední dobou moc nevidìli.
1:45:04
Proè je to vechno tak popletené?
1:45:14
Taky se ti mozek tak vaøí?
1:45:16
Mùj mozek se asi vypaøil.
1:45:20
Je to pøíjemný pocit.
1:45:22
Jako tìstí?
1:45:25
Jako tìstí.
1:45:30
Myslí, e to vydrí?
1:45:36
- To byl vtip.
- Já vím, jak to myslí.
1:45:40
Já nevím, jak to myslím.
1:45:45
e u je pozdì.
1:45:52
Pocit odpovìdnosti...
1:45:55
zase vstoupil do tvé mysli.
1:45:59
Neskrývej to pøede mnou.