1:08:01
... a jen ona znala pravidla.
1:08:05
Ve správnou chvíli to podstrè Nobuovi - tajnì.
1:08:14
Bude vìdìt co to znamená.
1:08:21
- Nechaly jste nás èekat.
- Prosím odpuste nám Nobu-san.
1:08:27
Pøedseda myslí, e bych si mìl víc uívat ivota,
jako hudba a divadlo. Co si myslíte?
1:08:35
Nemá cenu tlaèit vùz do stran, nikdo nemùe
chtít po Nobu-san být nìkdo jiný ne Nobu-san.
1:08:43
Nemohl bych souhlasit více.
Tomuto mui dluím ve.
1:08:48
Jako vdy mi dává pøíli zásluh.
1:08:50
- Pravdìpodobnì, na zdraví!
- Na zdraví!
1:09:00
Je to drobnost, nael jsem to pøed pár dny...
1:09:06
- Nobu-san, nevìdìl jsem, e jste tak sentimentální.
- Øíkejme tomu moje "nová tváø".
1:09:15
Má matka... má matka, nosívala
nìco podobného.
1:09:23
Nelíbí se vám to?
1:09:29
Odpuste, nikdy pøedtím jsem nedostala dar.
1:09:36
Jaký nádherný høeben.
1:09:41
Jaký to astný moment Sayuri.
1:09:44
- Koneènì má co si zaslouí.
- Jak pøekrásné.
1:09:50
Nyní, omluvíte nás, máme dalí schùzky.
Ve skuteènosti mnoho.