:10:01
- Chci si promluvit...
- Pozdìji.
:10:03
Ano, pane.
:10:12
Tudy, pane Kringeleine.
:10:17
Pana Preysinga.
:10:18
- Jdìte do pokoje 166.
- 166?
:10:21
Moment, poèkejte!
:10:24
Haló?
:10:26
Nepøistavujte madam Grusinské vùz.
:10:37
Øekla: "Na druhé stranì plotu."
:10:40
Barone, vy jste nenapravitelný.
:10:44
Ubohá Grusinská.
:10:46
- Jak by mohla nìkoho pøijmout? To nejde.
- Samozøejmì.
:10:49
Divadlo, hotely, vlaky.
Vlaky, hotely, divadlo.
:10:53
- Pøesnì tak.
- Musím si pospíit.
:10:54
- Probudí se a bude mì shánìt.
- To mì mrzí.
:11:26
Kdo jste, prosím?
:11:29
Jsem stenografka.
:11:30
Tak poèkejte venku, prosím.
:11:35
Ano, pane.
:11:40
Venku, prosím.
:11:43
ádný spìch.
:11:49
Vybral jsem celý svùj pohøební fond.
:11:54
Dokud budu ít, budu se bavit.
:11:58
To je moje krédo, Kringeleine.
A je ivot krátký a veselý.